Are you Czech? We are Czech!

Tuto otázku jsme zaslechli za celý výlet pouze dvakrát. Maročané nás většinou považovali za Poláky, tu a tam za Rusy.

Maroko podle Marokánce

Večer před odletem jsem vedl zajímavou diskuzi s Ahmedem, majitelem surf hostelu. A o čem jsme si povídali?

Oceán, surf & chill out

Pláž, moře, surf, chill out. Pláž, moře, surf, chill out ... i tak by se daly shrnout poslední 3 dny :) Ale koukněme se na to pěkně od začátku ...

Slovani v Maroku

Liduprázdná, zavřená zastávka autobusů CTM působí společně s našedlou oblohou dosti depresivně. "Co myslíš jel dřív? Nebo přijede tak pozdě?" "Možná ten předchozí jel tak pozdě, že by se zdálo, že jel dřív." V 7:59 se objevuje prodejce z pobočky a otevírá. Super, autobus tu bude na čas! Opak je pravdou. Zpoždění asi 1.5 hodiny, žádná doba. Naštěstí nás mezitím zaměstnal domorodec, který zřejmě ramadán nedrží, protože je značně opojen některým z lokálních zdrojů lehkých drog. Asi máta :)

Odjet či neodjet, toť otázka ...

Noční autobus do Sidi Ifni má dvě velké noční zastávky na jídlo a modlení v rámci ramadánu, což by nebylo ani tak zvláštní, ale business je prostě všude ramadán, neramadán. Na benzínce si hromadně dáváme speciální "ramadán menu", což je vlastně i jediné co lze v bistru koupit. Nebylo by to tak špatné, kdyby to nebylo menu snídaňové s jakousi kroupovou kaší bez chuti a zápachu. Pro místní po celodenním hladovění zcela jistě výživné první jídlo dne a k snídani asi super ve smyslu "good protein for you, máj frend", ale pro nás na večeři žádná pecka.

MaraKEŠ

Po návratu do Marrákeše, nebylo třeba ubytování hledat nějak dopředu. Po příjezdu, na tripadviser.com nacházíme dvě zajímavá ubytování. Rainbow a KifKif hostel.

Tam tam, tam za tou duhou, za modrým nebem a snad ještě dál ...

Ano, snad ještě dal, protože Rainbow někam přestěhovali. To nám povídá mladá slečna a přitom ještě srovnává asi 10 dalších vrstevníků na ulici. Hold v některých uličkách vládne matriarchát, jak se patří ;)

Tam za duhou v rakosí ...

Grand taxi nás vysadilo, no řekněme v centru vesnice, na hliněném plácku, kde se obvykle konají místní trhy, hned vedle olivového háje. Jen co vystoupíme, přibíhá k nám jediný naháněč široko daleko (protože prostě ramadán) a nabízí nám ubytování. Jsme ještě v ráži z Marákeše, tak hned diskutujeme cenu ... dohazovač se ovšem zdá být stejně v pohodě jako Hasan v poušti ... "50 Dh per íč in berber tent with view to kaskad máj frend, no problem".

Marocký Pinokio

Kdyby se pří každé lži prodlužoval nos, byť třeba jen o milimetr, bylo by co nevidět Maroko přejmenováno na Pinokioko.

Jestli je tu něco opravdu složitější, tak je to doprava. A v době Ramadánu, to platí dvojnásob. Dostat se z Imlil do Marakeše za tu samou cenu znamenalo čekat v autě, než nás bude pět. Bohužel kromě horala z Německa, kterého jsme potkali už na chatě a jehož humor byl ještě o trochu sušší, než vyfoukaný písek Sahary*, tu nebyl nikdo.

Nahoru, na horu ...

Cestu k vrcholku Jebel Toubkal máme rozdělenou do dvou dnů.

První den vycházíme z Imlil, 1700 m.n.m. Délka prvního úseku je přibližně 12km a nutno podotknout, že pouze do kopce.

Přes hřebeny Atlasu ...

Probuzení na terese je snad ještě hezčí nežli noc. Právě vychází slunce, které krásně nasvěcuje vrcholky skal kaňonu, ale je ještě dostatečně nízko, aby nám štíty skal poskytli chladivý stín. Agregáty utichly a je slyšet jen zurčení vody a zpěv ptáků ... prostě pecka :) Balíme věci, včetně moskytiéry, která se ukázala být velmi užitečnou, protože oproti poušti, zde u palmérií a vody je otravných much a jiných létajících prudičů celkem dost. Za 25 Dh si dáme snídani a vyrážíme na cestu zpět do údolí, dřív než se vzbudí místní naháněči, kteří nás budou chtít "výhodně" svést nebo nám něco prostě jen prodat či směnit.

Grand kaňon ... po Marocku

Cestou do Tinghiru si sdělujeme zážitky s Ithranem - ten filipínský batůžkář.  Měl výlet na poušť trošku dražší. 900Dh.. natáhli ho solidně.

Cesta trvá asi čtyři hodiny a ve 12 jsme v malém městečku v Atlasu. V Arizoně jsem nikdy nebyl, ale tak nějak bych si ji představoval.

Sahara s Evženem a Kamilem

Velbloud je zrádný, ujde tisíce kilometrů a nejeví známky únavy. Pak z čista jasna poklekne a pojde...
P.Coelho Alchymista

Valar Morgulis ... Volubilis

Nadšeným čtenářúm či divákům seriálu Hra o Trůny neunikla zmínka v nadpise. Místo, kam se dnes vydáváme se jmenuje Volubilis, ruiny římského města z období 160nl., ležící asi 20km od Mekenes.

Fés podruhé, klapka ááá akce

Ráno jsme si dali sraz s Abdulem na 10 hodinu, abychom všechno stihli. O to větší překvapení pro nás bylo, když jsme se vzbudili v 9:50. Abdul je tu na čas, ale uklidňuje nás slovy "kdo pospíchá, doběhne dřív na hřbitov". Čímž naznačuje ať klidně posnídáme a vyzdvihuje to, co už dávno víme, tedy že místní kuchař, jehož jméno nevíme, ale říkáme mu důvěrně Láďa, vaří výborně.

[EVRYFING IS POSIBL, MÁJ FREND]

Přemýšlím, jak začít příspěvek. Asi takto...

Neexistují prohry, jenom výhry a získání zkušeností .. což jsou také výhry. Mnohdy větší, než by se zdálo. Medina Fesu je spletitá. Vyznat se v ní je úkol nelehký, a toho využívají všichni mladí vypočítaví místňáci. 'Hello my friend,... help? -> free guide, for thank you -> ... givme the gif' ... známý scénář, co ubírá Fesu na atmosféře. Chtělo by to průvodce a nejsme sami, kdo k tomu závěru dochází (viz zdroje na netu).

Smile, you r in FESt

Supr@Tours má i modernější busy, kde slovo moderní snadno vyměníte za slovo klimatizované. Klimatizace hučí a chlad plní autobus. Naštěstí řidič je chápající a nastaví nejnižší výkon, což ve finále potěší všechny.

Marrakéš poprvé

Dnes vstáváme už v 6 hodin ráno, abychom stihli autobus do Marrákeše, který odjíždí v 7:00 od centrály Supratours. Ta se nachází kousek od hlavního náměstí a je třeba přijít asi 15 minut před odjezdem, aby jste si stihli koupit lístek na batoh (10 dirhamů), který se neprodává dopředu jako jizdenka, ale až těsně před odjezdem autobusu. Ulice mediny jsou v tomto brzkém čase téměř prázdné, potkáváme jen popeláře, pekaře a kočky. Liduprázdná medina vypadá absolutně jinak než za tmy, až si místy nejsme jisti, zda-li jdeme dobře, ale rozhodně i nyní má své kouzlo.
 
Autobusy supratours jsou moderní, klimatizovane a s wi-fi, která ne úplně funguje, ale na prospektu to vypadá dobře. Taková obdoba našeho Student Agency. Asi v polovině cesty stavíme u místního motorestu na rychlou snídani. Mátový čaj a croissant s čokoládou stojí 20 dirhamu a záchody jsou k tomu jako bonus zdarma a tak nějak i použitelné. Během vyčkávaní na zbytek cestujících si Vašek všímá slečny, které je očividně dost zle. Snaží se zmobilizovat místní jestli ji nemůžeme vzít k doktorovi, ale bohužel díky absenci společného jazyka se mu moc nedaří zjistit, co jí vlastně je, ale nejbližší doktor je prý až v Marrákeši, kde slečnu i s jejím kamarádem Asibza hodinu vysazujeme u nemocnice. Poté už nás autobus vysazuje na autobuso-vlakovém terminálu Supratouru a Marockých drah. Zde jsem opět svědky potyčky mezi místními ...očividně hlad a málo spánku jim trochu cuchá nervy. Naštěstí je místní drží co možná nejdál od sebe a po příchodu strážníka je již po všem.
 
Hlavní výzvou dnešního dopoledne je někde uschovat batohy a dostat se z Mediny abychom se pokochali krásami Marrákeše. To se nakonec ukáže být celkem oříšek, ale má řešení viz příspěvek "Kam s ním" :)
Od autobuso-vlakového terminálu jezdí přímo do centra mediny k náměstí Jemma el Fna autobusy MHD číslo 5, 8 a 10 za 4 dirhamy na osobu a cestování je s nimi naprosto v pohodě. Je dobré mit někde napsáno kam jedete a při nástupu to řidiči ukázat a ověřit si, že tam opravdu jede. Jakmile vystoupíme na náměstí zcela nás obklopí vůně čerstvé máty mísící se s ostře kontrastním zápachem koňských kobylinců, zvukem píšťal zaříkávačů hadů, křikem malých artistů předvádějících za pár dirhamů všemožné kousky. Náměstí je rozpálené jako pec, což ani tak neodradí všudypřítomné obchodníčky snažící se vám prodat všechno možné. My se vydáváme přes celé náměstí až do restaurace Les Terrasses De L'Alhambra, kde si dáme mátový čaj (12 dirhamů) a počkáme do 12:00 na Tajin Kofta s bylinkami (65 dirhamů), jelikož před 12 totiž obědy nepodávají.
 

Poté už se vydáváme do spletitého bludiště uliček místních Souků (trhů), kde tak nějak "plujeme" s proudem lidí proudícími všemi směry, mezi kterými se, za neustálého troubení a smradu výfukových plynů, proplétají neohroženě místní cyklisti a skutristi, takže je potřeba dávat dost pozor, kdo jede za či před vámi. Celkově je to dost zábava, protože nevíte kam vás vlastně spletité uličky dovedou. A že se nám několikrát stalo, že už to dál nešlo. Obecně je to skvělý zážitek, pokud si chcete užít atmosféru místních trhů a možná koupit nějaký ten suvenýr, ale připravte se na neustále pokřikování ve stylu "my friend", "where are you from" a jakmile se s nimi dáte do řeči, mějte se na pozoru budou vam chtít prodat, co právě mají na stánku ;) ideálně si nic, co vám podávají nebrat do ruky, protože se pak budete zbytečně a zdlouhavě dohadovat, že to vážně nechcete :) Jedna z takových uliček nás dovedla k chlápkovy, co praktikuje marockou přírodní medicínu, tak s ním Vašek rozjel téma Čínská medicína a borec se hned chytil. Vyměnili jsme si vizitky a po cestě zpět k němu zajedeme pro Argonový olej.
Další z cest nás dovedla k mešitě Trik Barouaien a ke škole Allée Mosquée Ibn Youssef, která je za 10 dirhamů volně přístupná včetně focení.
V okolí památek je nutné dávat si pozor na skupinky mladých kluků, kteří vás k památce nějakou jinou než hlavní cestou dovedou, čímž vám ukážou, jak moc byli pro vás potřební a chtějí peníze. Je dobré na to být připraven a anglicky jim říci, že cestu znáte a pokračovat dál buď podle intuice či průvodce.
 


Na odpolední siestu si kousek od Jemma el Fna vybíráme Café Bakchich, které má příjemnou atmosféru, nízké ceny a dobré jídlo i džusy. Dali jsme si delikátní tradiční citrónový tajin a Vaškovi se nakonec podařilo získat live audio recept od kuchaře, takže ho určitě na sdílíme. Pak jsme ještě výborně pokecali s místním číšníkem, který je ze Senegalu a do Maroca přijel za prací. Zároveň jsme s nim natočili video o senegalu a dané Café Bakchich, čímž jsme dali vzniknout nové Kecallovo odnoži. O to se podělíme po našem návratu ;)
Kolem páté se venku udělá snesitelněji, takže vyrážíme k mešitě Al Koutoubia a relaxovat do přilehlého parku. Mezitím se setmí a rozezní se sirény a hlas, který svolává k večerní modlitbě. Nejvyšší čas vrátit se na náměstí Jemma el Fna, dát si fresh juice, s nímž tu stojí nespočet stánků, které se předhánějí v tom, kdo vás obslouží. Vyberte si podle pocitu z majitele, nabízejí všichni totéž a za stejnou cenu ;) Náměstí však večer ožívá dalšími stánkaři z jídlem a dalšími věcmi a člověk neví kam se dřív dívat. Proto volíme terasu aqua hotelu, ale hledáme spíš podle volného místa dle nějakého sofistikované klíče :) z vrchu to chce nad šálkem marockého čaje (12 dirhamů) zkrátka sledovat každý a pohled je to opravdu famózní.
 
Po desáté si vyzvedáváme batohy a míříme zpět na autobus. V autobuse potkáváme revizory, což nás trochu zaskočí, protože lístky se kupují u rodiče. Ještěže lístky má Vašek, protože já je běžně muchlám :D Nejsou zrovna nenápadní a vyčenicháte je na metry daleko, neb nosí svítivé reflexní vesty. Ono ale stejně není kam utíkat, jsou ve třech a otevřeny jsou jen přední dveře :D Po kontrole jim popisujeme jak jejich profese vypada u nás, což je očividně dost pobavilo a loučíme  se, protože jsme na místě. Náš bus do Fezu jede v 00:15, bohužel má skoro dvě hodiny zpoždění, takže v buse usínáme takřka při nástupu ... no asi Ramadan :-D

Souhrnný přehled cen:
Voda obecně 6Dh, na nádraží 8Dh
Pomerančový juice 4Dh na náměstí a cca 15Dh v restauraci. U stánku pozor za 4Dh je jen pomeranč, jiné jsou za 10Dh.
Tajin 40Dh (Bakchich Cafe) až 65Dh
Banán / Avokado juice 16 Dh
Mint tea 10-15Dh
Jízdenka MHD 4Dh
Vstup do Medressa Ben youssef 10Dh

Komunikační tip

V Africe, jedno jestli jste v Maroku, Tunisu či Egyptě. Tak jako je jin a jang, oheň a led stejně tak, existují pouze dvě skupiny lidí. Ty co zajímáte jako člověk a ty, pro které jste jako kasička, zlaté prasátko či "dojná z Evropy". Tyto dvě skupiny rozlišíte snadno už pocitem.

S pouličními obchodníky a samozvanými průvodci buď máte chuť a čas hrát s nimi hru typu neee opravdu nic nechci .. a zdvořilou jednoduchou angličtinou opakovat opravdu ne, díky nechci. Nebo prostě aplikujete pravidlo "hele poslouchej" aneb ty to pochopíš i česky.

Modelová situace: přijde prodejce hodinek.. nabízí. S úsměvem a pokynutím ne jdu dál. Když začíná být dotěrný s velmi zřetelným úsměvem ale velmi sebevědomě a gestikulací a česky pronesu: "Ty hele poslouchej, na co by mi byli hodinky... vidíš to nebe... no nebe ... sky ... to jsou moje hodinky... chápeš jo... sky, no watch ... a pěkně se na závěr usmát.

Další pomůcka, smlouváte li o ceně, stanovte si limit a 3x to podhodnoťte. Pokud se dostanete na cenu, co jste ochotni dát začněte odcházet. Buď Vás zavolá se slovy Ok, nebo to byla opravdu cena pod kterou není ochoten jít. A pak zvažte,chcete li to za tu cenu třeba i u jiného stánku.

Rozhodně ale pamatujte na to, že je třeba nezapomenout na úctu k nim jako lidem! Stejně jako šroubař ve šroubárně si může přečíst Vergilia v originále, tak i Marocký lékárník si rád popovídá o čínské medicíně či o vaření.

Kam s ním

Parafrázujem Nerudovskou otázku. Perla Maroka, Marakeš, nás hned po příjezdu překvapuje svou dírou na trhu. Jestli totiž jen projíždíte, je pohodlné si někam schovat batohy a jít se projít po Medině.

Jednoduchá služba, kterou autobusové nádraží ani vlakové nádraží nedisponují, snad možná jen letište (ale z neověřené informace 2011 to také nefunguje). Bus tuto službu měl, ale cca rok zpět ji zrušili.

Jamaa el Fna - Bus/vlak nádraží, autobusy 5,8,10. za 4Dh.

Nakonec jsme to zkusili, dle doporučení z roku 2011 na náměstí Jammaa el Fna v restauraci Les Terrasses De L'Alhambra, kde jsme si dali oběd a majitele požádali o úschovu. Majitel nechal rozhodnutí na číšnicích, takže jsme usmlouvali cenu 25 dirhamů za batoh (začínali jsme na 100 dirhamech). Očividně to nedělají zcela běžně a rádi, ale když se u nich najíte a slušně požádáte, jako nouzovna to rozhodně pomůže a tip tedy funguje i dnes v roce 2015 ;)

))

Dal bych si něco k pití, no máme tu dobré koláčky

Je jedno jestli je podvečer, ráno či polene, na ulici se k tobě přidá lehce opálený týpek a špitne do ucha 'smoke? Haš?' Na nenápadné špitnutí 'no thanks' se překvapeně pousměje. Za chvíli nás dožene jiný prodejce. Dáte si koláčky? S odpovědí 'ne díky ještě bych dnes rád byl svěží' se neuspokojí. 'Ale já mám různé... a jsou od opravdu soft až po strong'...

Co na to dodat :) Snad jen oč méně zde pijí o to více zde frčí vybrané 'mátové' bylinkářství. ;)