Are you Czech? We are Czech!

Tuto otázku jsme zaslechli za celý výlet pouze dvakrát. Maročané nás většinou považovali za Poláky, tu a tam za Rusy.

Poprvé u vodopádu D'Ouzoud. 'Já to poznal hned. Jedině Češi nosí různé šátky na hlavě. A občas mají kostkované kalhoty', místní tím myslel Rejoice. Je to lepší, alespoň to nejsou ponožky v sandálech, jak to zmiňoval režisér Remuda ve snímku Češi v Chorvatsku.

Mezitím v letadle, kdesi mezi Agadirem a Berlínem v lowcostovém EasyJet
Hele už vzlítáme joooo!!
My určitě spadnem!
MejdejMejdej jsme v turbulencích ... děti zpívejte si. Notak nebojte se a zpivejte si..! (Dětem je to fuk, plaší jen hysterický rodič)
Jooo a taky mi dejte troje bramburky a pivo. Tak kolik těch piv?
Tož kdy už kurňa přistaneme brnějů ma nohy.
Ty sedačky nejdou sklápět, no to je hrůza.
Hele bouřka, teď určitě spadnem.
To jídlo je fakt drahý .. tak já si dám ještě dvě piva
Cože Budvar?
Naspeedovaná matka organizuje hromadný nákup pitiva, jak když by byla v Tesco, děti mají rozložený notebook a buď mají absolutní vadu sluchu nebo jen rodiče s IQ šustícího pytlíku, protože jinak nepochopím, proč nepoužijí sluchátka.
No udělej kuk.. No udělej kuk...
Nebrééč.... (mimino s neznalostí vyrovnávání tlaku v Eustachově trubici si let tak moc neužívá a já tím pádem také ne)... proč brečíš ty máš hlad viď.... ne fakt nemáš hlad (fakt ne, matko roku nemá hlad, asi mu opravdu vadí tlak na ouška).
Já chci ješte brambůrky, dožaduje se na svůj věk lehce vypasená holčička... nic nedostaneš drobíš,no hele podivej se na ní jak drobí..
Kurňa, to je doba, už tam budem...

Přistáváme. Podívám se na Jindru, koutky mu cukají. Oboum nám prolétá hlavou to samé. Do maximální ostudy, už chybí jen aby český zadek letadla zatleskal až přistaneme. Drc drc, brzdy klapky,..... dosedáme na deštěm zkropenou runway. Přední polovina letadla, Němci, Arabové, Angličané, snad i ten nejposlednější velbloud z pouště sedí a kromě sbírání si vlastních věcí z přihrádky nijak nereaguje.

Zato záď letadla to jede ve velkém. Jásá, tleská jak při oslavách hokejového titulu. Už jen čekám jestli zazpívají Kde domov můj...

Podruhé otázka v letadle.
Sedíme vedle milé, stále  mladě vypadající paní. Mezitím, co se stydíme za své krajany a jen tak vtipkujeme ... "budu za Angličana, či raději Slovák, soy de la Espaňa"... paní vedle nás pro změnu cuká koutky. Krásnou angličtinou se ptá  "ale vy jste také Češi ne? " 'Ano, jsme ' a v zápětí rychle dodáváme 'Češi jsme, ale trošku jiní než ti, které jste dozajista nepřehlédla'.

Tak závěrem snad jen Cimrmanovské 'Čechové na řípu, Čechové na řípu'... ;)

PS: Snad jsem se nikoho ze čtenářů nedotkl, ale uznejte sami, takto si tu světáckou image opravdu nevybudujeme. Čert vem tleskání (byť mu nerozumím), ale trochu ohleduplnnosti k ostatním by bylo fajn.