MaraKEŠ

Po návratu do Marrákeše, nebylo třeba ubytování hledat nějak dopředu. Po příjezdu, na tripadviser.com nacházíme dvě zajímavá ubytování. Rainbow a KifKif hostel.

Tam tam, tam za tou duhou, za modrým nebem a snad ještě dál ...

Ano, snad ještě dal, protože Rainbow někam přestěhovali. To nám povídá mladá slečna a přitom ještě srovnává asi 10 dalších vrstevníků na ulici. Hold v některých uličkách vládne matriarchát, jak se patří ;)

Tam za duhou v rakosí ...

Grand taxi nás vysadilo, no řekněme v centru vesnice, na hliněném plácku, kde se obvykle konají místní trhy, hned vedle olivového háje. Jen co vystoupíme, přibíhá k nám jediný naháněč široko daleko (protože prostě ramadán) a nabízí nám ubytování. Jsme ještě v ráži z Marákeše, tak hned diskutujeme cenu ... dohazovač se ovšem zdá být stejně v pohodě jako Hasan v poušti ... "50 Dh per íč in berber tent with view to kaskad máj frend, no problem".

Marocký Pinokio

Kdyby se pří každé lži prodlužoval nos, byť třeba jen o milimetr, bylo by co nevidět Maroko přejmenováno na Pinokioko.

Jestli je tu něco opravdu složitější, tak je to doprava. A v době Ramadánu, to platí dvojnásob. Dostat se z Imlil do Marakeše za tu samou cenu znamenalo čekat v autě, než nás bude pět. Bohužel kromě horala z Německa, kterého jsme potkali už na chatě a jehož humor byl ještě o trochu sušší, než vyfoukaný písek Sahary*, tu nebyl nikdo.

Nahoru, na horu ...

Cestu k vrcholku Jebel Toubkal máme rozdělenou do dvou dnů.

První den vycházíme z Imlil, 1700 m.n.m. Délka prvního úseku je přibližně 12km a nutno podotknout, že pouze do kopce.

Přes hřebeny Atlasu ...

Probuzení na terese je snad ještě hezčí nežli noc. Právě vychází slunce, které krásně nasvěcuje vrcholky skal kaňonu, ale je ještě dostatečně nízko, aby nám štíty skal poskytli chladivý stín. Agregáty utichly a je slyšet jen zurčení vody a zpěv ptáků ... prostě pecka :) Balíme věci, včetně moskytiéry, která se ukázala být velmi užitečnou, protože oproti poušti, zde u palmérií a vody je otravných much a jiných létajících prudičů celkem dost. Za 25 Dh si dáme snídani a vyrážíme na cestu zpět do údolí, dřív než se vzbudí místní naháněči, kteří nás budou chtít "výhodně" svést nebo nám něco prostě jen prodat či směnit.

Grand kaňon ... po Marocku

Cestou do Tinghiru si sdělujeme zážitky s Ithranem - ten filipínský batůžkář.  Měl výlet na poušť trošku dražší. 900Dh.. natáhli ho solidně.

Cesta trvá asi čtyři hodiny a ve 12 jsme v malém městečku v Atlasu. V Arizoně jsem nikdy nebyl, ale tak nějak bych si ji představoval.

Sahara s Evženem a Kamilem

Velbloud je zrádný, ujde tisíce kilometrů a nejeví známky únavy. Pak z čista jasna poklekne a pojde...
P.Coelho Alchymista