Kdyby se pří každé lži prodlužoval nos, byť třeba jen o milimetr, bylo by co nevidět Maroko přejmenováno na Pinokioko.
Jestli je tu něco opravdu složitější, tak je to doprava. A v době Ramadánu, to platí dvojnásob. Dostat se z Imlil do Marakeše za tu samou cenu znamenalo čekat v autě, než nás bude pět. Bohužel kromě horala z Německa, kterého jsme potkali už na chatě a jehož humor byl ještě o trochu sušší, než vyfoukaný písek Sahary*, tu nebyl nikdo.
