Oceán, surf & chill out

Pláž, moře, surf, chill out. Pláž, moře, surf, chill out ... i tak by se daly shrnout poslední 3 dny :) Ale koukněme se na to pěkně od začátku ...

MaraKEŠ

Po návratu do Marrákeše, nebylo třeba ubytování hledat nějak dopředu. Po příjezdu, na tripadviser.com nacházíme dvě zajímavá ubytování. Rainbow a KifKif hostel.

Tam tam, tam za tou duhou, za modrým nebem a snad ještě dál ...

Ano, snad ještě dal, protože Rainbow někam přestěhovali. To nám povídá mladá slečna a přitom ještě srovnává asi 10 dalších vrstevníků na ulici. Hold v některých uličkách vládne matriarchát, jak se patří ;)

Marocký Pinokio

Kdyby se pří každé lži prodlužoval nos, byť třeba jen o milimetr, bylo by co nevidět Maroko přejmenováno na Pinokioko.

Jestli je tu něco opravdu složitější, tak je to doprava. A v době Ramadánu, to platí dvojnásob. Dostat se z Imlil do Marakeše za tu samou cenu znamenalo čekat v autě, než nás bude pět. Bohužel kromě horala z Německa, kterého jsme potkali už na chatě a jehož humor byl ještě o trochu sušší, než vyfoukaný písek Sahary*, tu nebyl nikdo.

Nahoru, na horu ...

Cestu k vrcholku Jebel Toubkal máme rozdělenou do dvou dnů.

První den vycházíme z Imlil, 1700 m.n.m. Délka prvního úseku je přibližně 12km a nutno podotknout, že pouze do kopce.

Přes hřebeny Atlasu ...

Probuzení na terese je snad ještě hezčí nežli noc. Právě vychází slunce, které krásně nasvěcuje vrcholky skal kaňonu, ale je ještě dostatečně nízko, aby nám štíty skal poskytli chladivý stín. Agregáty utichly a je slyšet jen zurčení vody a zpěv ptáků ... prostě pecka :) Balíme věci, včetně moskytiéry, která se ukázala být velmi užitečnou, protože oproti poušti, zde u palmérií a vody je otravných much a jiných létajících prudičů celkem dost. Za 25 Dh si dáme snídani a vyrážíme na cestu zpět do údolí, dřív než se vzbudí místní naháněči, kteří nás budou chtít "výhodně" svést nebo nám něco prostě jen prodat či směnit.

Sahara s Evženem a Kamilem

Velbloud je zrádný, ujde tisíce kilometrů a nejeví známky únavy. Pak z čista jasna poklekne a pojde...
P.Coelho Alchymista

Valar Morgulis ... Volubilis

Nadšeným čtenářúm či divákům seriálu Hra o Trůny neunikla zmínka v nadpise. Místo, kam se dnes vydáváme se jmenuje Volubilis, ruiny římského města z období 160nl., ležící asi 20km od Mekenes.

Fés podruhé, klapka ááá akce

Ráno jsme si dali sraz s Abdulem na 10 hodinu, abychom všechno stihli. O to větší překvapení pro nás bylo, když jsme se vzbudili v 9:50. Abdul je tu na čas, ale uklidňuje nás slovy "kdo pospíchá, doběhne dřív na hřbitov". Čímž naznačuje ať klidně posnídáme a vyzdvihuje to, co už dávno víme, tedy že místní kuchař, jehož jméno nevíme, ale říkáme mu důvěrně Láďa, vaří výborně.

Smile, you r in FESt

Supr@Tours má i modernější busy, kde slovo moderní snadno vyměníte za slovo klimatizované. Klimatizace hučí a chlad plní autobus. Naštěstí řidič je chápající a nastaví nejnižší výkon, což ve finále potěší všechny.

Berlin info & první selfie ze sticku

Výlet pojímáme zodpovědně, a když už máme selfiestick, tak ho prostě musíme zkusit. Duckface, dogface a jakýkoli jiný face je ale stále na blacklistu, takže prostý úsměv musí stačit ;)

Čas, co máme využíváme k promyšlení cesty. Tentokrát žádné POI a google maps. Pěkně po staru, průvodce + papír + tužka.

Vypadá to, že jsme se shodli. Do Essaouiry potom do Fezu a postupně po zajímavých místech k jihu. A jelikož je potřeba z Jindry udělat surfaře, tak potom po pobřeží nahoru k Agadiru.

Informace z Berlínského letiště
- zabalení krosny 8€
- kafe/čaj 2.50€ .. 3.80€
- muffin 1.90€
- foccacia s rukolou / chlebová pochoutka kleinbröt cca 4.90€ / 3.50€
- wc čisté
- absence tříděného odpadu
- perličkou je DPP nebo-li Defibrilator První Pomoci (který jsem ale nevyfotil:( )