Tam za duhou v rakosí ...

Grand taxi nás vysadilo, no řekněme v centru vesnice, na hliněném plácku, kde se obvykle konají místní trhy, hned vedle olivového háje. Jen co vystoupíme, přibíhá k nám jediný naháněč široko daleko (protože prostě ramadán) a nabízí nám ubytování. Jsme ještě v ráži z Marákeše, tak hned diskutujeme cenu ... dohazovač se ovšem zdá být stejně v pohodě jako Hasan v poušti ... "50 Dh per íč in berber tent with view to kaskad máj frend, no problem".

Přes hřebeny Atlasu ...

Probuzení na terese je snad ještě hezčí nežli noc. Právě vychází slunce, které krásně nasvěcuje vrcholky skal kaňonu, ale je ještě dostatečně nízko, aby nám štíty skal poskytli chladivý stín. Agregáty utichly a je slyšet jen zurčení vody a zpěv ptáků ... prostě pecka :) Balíme věci, včetně moskytiéry, která se ukázala být velmi užitečnou, protože oproti poušti, zde u palmérií a vody je otravných much a jiných létajících prudičů celkem dost. Za 25 Dh si dáme snídani a vyrážíme na cestu zpět do údolí, dřív než se vzbudí místní naháněči, kteří nás budou chtít "výhodně" svést nebo nám něco prostě jen prodat či směnit.