Do Tingiru je to asi 10 km a ve 12:00 nám jede bus od Supratours do Marrákeše za 135 Dh, odkud budeme pokračovat do Imlilu, výchozí vesnice pro výstup na Jebel Toubkal, nejvyšší horu severní Afriky. Mimochodem uschovat zavazadla a bez poplatku (tedy při zakoupení jízdenky) je v Tingirské pobočce Supratours možné bez problémů.
Cesta vinoucí se údolím lemovaná palmami působí ospale až idylicky. A s batohem na zádech míjíme běžné obyvatele oblasti, se kterými se zdravíme a nabýváme pocitu, že snad i zde žijí "normální" lidé, kteří vás nechtějí sedřít z kůže. Protože slunce již výrazně povyskočilo, stopujeme jediné grand taxi, které v tuto ranní hodinu potkáváme a za 10 Dh na hlavu si domlouváme odvoz do Tingiru. A jako bonus domlouváme, aby nám taxikář zastavil po cestě na dvou zajímavých vyhlídkách na pár fotek. A nevadí tomu ani fakt, že má plné auto lidí :)
V Tingiru kupujeme za 10 Dh žlutý meloun k svačině a jdeme ho sníst k řece, kde shodou okolností zrovna probíhá velké praní prádla. A i zde platí, že nejen děti melounem uplatíš, a tak za chvíli část melounu rozdáváme, výměnou za možnost fotit.
Cesta do Marrákeše je delší než jsme čekali, trvá nějakých 7 hodin. Až do Ouzazate, kde vystupují i Radek s Liborem, které jsme v buse potkali, cesta ubíhá rychle a dokonce stavíme i na oběd. Harira (místní polévka) a mátový čaj v motorestu 30 Dh. Nicméně jakmile se dostáváme do průsmyků vysokého atlasu, které je nutný zdolat pro dosažení Marrákeše, chápeme proč cesta trvá tak dlouho. Před námi se najednou rozprostírá nekonečně se vinoucí spleť úzkých serpentin, které lemují svodidla, oddělující už tak úzkou vozovku od strmých srázů úbočí Atlasu. Není to sice ani Argentina ani Peru a místní řidiči to asi mají v malíku, nicméně mě se při každém průjezdu zatáčky, kam není vůbec vidět a kam se autobus vrhá téměř bez brzdění, ohlašující se pouze zatroubením, tají dech. Podívaná i zážitek je to úchvatný, ale jak se říká ... dobrého pomálu a každý víkend bych to jezdit nemusel.
V Marrákeši míříme rovnou k Bab de Robb, odkud mají jezdit autobusy do Asni a pak Imlilu. Bohužel nikde nic,a tak se opět ptáme policisty, který nás navádí na místo, kde dnes už stojí jen grand taxi. Jakmile tam dorazíme hned nás zmerčí dohazovač a nabízí nám odvoz do Imlilu za 300 Dh, to s díky odmítáme, načež reaguje dost podrážděně a odcházíme, za okamžik na nás znovu volá a posílá k nám jednoho z taxikářů, se kterým se domlouváme nakonec na 120 Dh, ale musíme počkat až naplníme auto. Mezitím, přichází k autu znovu dohazovač a chce abychom zaplatili ještě jemu.
Info pro cestovatele: Pokud si cenu dohodnete přímo s taxikářem, dohazovači nic neplaťte, jen to na vás zkouší, protože svůj podíl dostane od řidiče, kterému zaplatíte domluvenou cenu. Pokud se dohodnete přímo s dohazovačem, pravděpodobně dýško bude už v ceně.
Do auta za chvíli nastupuje týpek, ze kterého se později vyklube dohazovač ubytování v Imlilu a po dalších asi 30 minutách Ismael, cestovatel z Casablanky.
Já jsem dost naštvanej na toho dohazovače, hladovej a unavenej a tak se s kýmkoli "marockého" vzezření odmítám bavit a raději usínám. Naštěstí Vašek se dal s Ismaelem do řeči, díky čemuž jsme sehnali skvělé ubytování v hostelu Imlil Refuge jeho kamaráda. Ubytování nás vyšlo na 60 Dh na osobu a majitel nám ještě ukazuje cestu, jelikož je to místní horský vůdce. No a ráno vzhůru k Jebel Toubkalu, o čemž vám souhrnně napíšeme už brzy ;)
Souhrn cen:
Grand taxi z kaňonu do Tingiru 10 Dh na osobu
Supratours Tingir 2 Marrákeš 135 Dh + 5 Dh zavazadla
Žlutý meloun cca 2 kg za 10 Dh
Grand taxi Marrákeš 2 Imlil 60 Dh na osobu (musíte počkat na jeho obsazení)
Ubytování Imlil 60 Dh na osobu
P.S. sorry za kvalitu fotek, ale v našem hostelu v "grand kaňonu" nefrčel agregát, nezbylo už na telefon, takže jsem přefocoval z foťáku :|
Žádné komentáře:
Okomentovat