První den vycházíme z Imlil, 1700 m.n.m. Délka prvního úseku je přibližně 12km a nutno podotknout, že pouze do kopce.
Vycházíme ráno v 9 z hostelu Imlil Refuge, kde nám majitel a horský vůdce v jedné osobě ukazuje cestu vesnicí, abychom nabrali správný směr. Cesta se klikatí nad vesničkou, přes téměř vyschlé koryto řeky, až k úpatí hor. Zde je první studánka s moderním betonovým korytem pro svod vody a možnost trochu se osvěžit. Teplota zde sice nedosahuje teplot Sahary, ale s možnostmi úkrytu před sluncem je to podobné a s přihlédnutím k výšce, i zde slunce praží vydatně. Pokrývka hlavy je zde stejnou nutností jako pořádné boty :)
Po 6-ti km dorážíme do Sidi Chamarouch. Malá vesnička zajímavá ze dvou pohledů. Určitě si zde dáte čerstvě vymačkaný pomerančový juice za 10Dh. Ten vám zde nabídne každý z asi 8 prodejců, což je i maximální počet, který se kolem cesty na vrchol vejde. Oko dále dozajista zaujme bílý kámen s vlajkami. Dle legendy (známe jen zkrácenou verzi) chodí lidé ke kamenu pro rady, zvláště pak ženy. Zkrze kámen k nim promlouvá a radí král hor. Nutno ale dodat, že dle Islámu, který vyznává a povoluje pouze jednoho boha, je toto čarodějnictví.
Cesta nahoru je delší než jsme mysleli a stoupání nabírá stále vyšší sklon. Cestou potkáváme ještě dvě občerstvovací stanice, hrdě nazvané 'Café', kde si krom místního čaje můžeme dát opět pomerančovou šťávu, koupit vodu či suvenýr. Ideálně nějaký kámen, aby se mi 'lehčeji' šlo. Mimo ramadán, zde dostanete o jídlo, během ramadánu na něj však zapomeňte a mějte v baťůžku vlastní svačinu. Doprava a tím pádem i zásobování, zde zajišťují tři výhradní dopravci: MULAs tranzit, DONKEYs trans a v zimě, kdy právě zmíněné operátory nelze z důvodu až dvoumetrové sněhové pokrývky použít, přichází na řadu SHERPA agency. To se samozřejmě promítne i v ceně veškerých surovin po cestě dostupných, nicméně ne tak razantně, jak by se dalo čekat. Z tohoto pohledu by se evropské vysokohorské chaty zásobované lanovkou měli stydět.
Konečně v dáli spatřujeme obrys chaty Toubkal Refuge 3200m.n.m. Chata sevřená v úpatí okolních čtyřtisícovek splývá s okolní krajinou, jako by byla její součástí od jakživa a z dálky není složité si ji splést pouze s kusem skalního masivu ... ale jsme tu, cestu 12-ti km s převýšením 1500m jsme zdolali za 6 hodin. Nutno podotknout, že běžný čas s mulami je 4h a našláplí horalé to zvládají za 3,5. Toubkal Refuge je klasická vysokohorská chata pod správou francouzského klubu alpinistů. Za noc ve společné ložnici pro asi 24 lidí a večeři chtějí 175Dh, což se nám po osobní zkušenosti s výstupem, zdá více než přiměřené a platíme bez smlouvání.
K večeři se podává harira (místní polévka) a kuskus se zeleninou a kuřetem. Oboje postrádá kuchařský um i cit pro vaření marockých kuchařů, ale je toho hodně a s trojicí koření na stole, se to dá v celku zachránit přímo na talíři.
Ráno vstáváme v 5 hodin. Na východ slunce to samozřejmě není, ale v neznámém terénu a bez průvodce nemáme ambice stoupat pouze s čelovkou. Čeká nás dnes 6km na vrchol, s převýšením dalších asi 1000m. Cesta je od samého počátku dosti strmá, místy velká kamenná pole, někde jen podkluzující sutina, jindy se pak ztrácí do neznáma. Ještě, že batohy máme na chatě a jdeme jen s vodou a foťáky. V půli cesty potkáváme Ismaila. Jde z vrcholku, vyrážel ve 2 hodiny ráno, aby stihl východ slunce. Prohodíme pár vět a dělá nám radost, nabídkou datlí. 'To je moje tajemství.. datle dodají spoustu energie' říká a rozděluje se s námi, což nám pomáhá a jemu odlehčí váhu. Navíc přes den stejně jíst nemůže, drží Ramadan.
Po třech hodinách a padesáti minutách jsme na vrcholku. Únavu střídá nadšení! I přes to, že je opar, výhled je dechberoucí. V zimě je prý vidět až na saharu. To že jsme došli trochu déle než ostatní, je na vrcholu vlastně výhoda, protože tu zůstáváme sami a můžeme se kochat tichem a výhledy. Zpoza kamenu se najednou z ničeho nic vyloupne sysel, svišť nebo tak něco a vcelku beze strachu pobíhá okolo nás. Asi je zvyklí na pravidlenou dávku dobrot co tu upadnou turistům a nečekal, ze by tam ještě nekdo zůstal :D Uděláme pár fotek, doplníme energii svačinkou a sestupujeme zpět dolů, výška nám přeci jen dává trošku zabrat.
Sestup je podobně, v první části i výrazněji, náročný díky nestabilitě terénu a na strmějším povrchu podkluzující suti. S ubývající výškou a přibývajícím kyslíkem to však jde poměrně dobře. Pokud by jste nevěděli kam vyrazit s trekovými holemi, pak tato část treku je rozhodně ta pravá. Jde to ale i bez nich ;)
Na chatě sbalíme všechny naše věci, doplníme energii sušeným masem a pokračujeme dolů do vesnice. Celkem nám sestup trval 5.5h (2.5+3)
Informace pro cestovatele:Na cestu nahoru stačí láhev vody/os a na stanovištích koupit další. Každé kilo na zádech navíc, je při stoupání dost znát.
Cesta z chaty na vrchol je už bez refresh pointů, ale i tam jsme vystačili s 1láhví na os.
Jelikož se vracíme později, než jsme původně čekali, ubytováváme se opět v Imlil Refuge, abychom nabrali síly na ranní přejezd do Marrákeše a dál na vodopády D'Ouzoud. Majitel nám připravuje k večeři výborný tažín a hariru, což je skvělá tečka za našim dvoudenním výstupem.
Na ráno si ještě domlouváme na 8:00 taxi a jdeme spát.
Informace pro cestovatele:Pokud jedete směr Marakeš -> Imlil, řidič večer nejspíše pojede domů, takže cena je dobře usmlouvatelná. Naopak pokud jedete zpět, vyplatí se vzít grand taxi nejprve do Asni a teprve tam odtud do Marakeše, protože je pravděpodobnější, že vůz rychleji naplníte. Případně počítejte na cestu zpět s o něco vyšší cenou.
Přehled cen:
Ubytování v Imlil Refuge 60Dh na os.
Snídaně 25Dh
Cena vody po cestě 10Dh
Cena juice 10Dh
Ubytování na horské chatě 100Dh os noc
Večeře 75Dh
Taxi 60-80 Dh/os.n
Žádné komentáře:
Okomentovat